ČAS ČTENÍ: 5 minut | DATUM: 16. 5. 2025

Návrat k sobě skrze dotek.

Chceš si článek raději poslechnout?

Spusť video a zaposlouchej se do mého hlasu. Článek jsem pro tebe s láskou namluvila.

Máš 10 vteřin na velmi hluboký úlevný výdech, než začnu mluvit…

Buněčná a duchovní obnova a napojení na Zdroj

Dnešní sezení bylo opravdu silné. Tak silné, že se mi jen těžko hledají slova… Ale stejně, jako se rodí nový dech, když se duše znovu spojuje s tělem, přichází i tato slova; jemně, s respektem a vděčností.

Dvě ženy, dvě cesty, dva vesmíry.

A přesto to bylo jedno jediné pole. Pole Jednoty, Pole Zrození, Pole Uvědomění, Pole Návratu, Pole Rozpomenutí se.

Sezení, u kterých jsem byla dnes přítomna byla velmi hluboká. Obě ženy přišly s tichým voláním. Každá trochu jinak, ale v jádru velmi podobně:

Pomoz mi znovu si vzpomenou, kdo jsem.
Pomoz mi cítit své srdce.
Pomoz mi v návratu k sobě.

Možná, že to samy ani do slov takto nespojily. Ale jejich těla mluvila. Mluvil jejich dech. Mluvila jejich přítomnost a Zdroj Zrození odpovídal…

Pamatuješ si, jaké to bylo, když jsi přicházela na svět?

Při zrození procházíme mostem zapomnění a mnohdy se pak cítíme odpojené, prázdné, oddělené. No aby ne…

Jedna z žen právě dnes přišla s tímto tématem. V jejím těle byla jemná staženost. Jakoby se bála, ale ne vědomě.

A její buňky volaly: „Kde je to napojení? Ještě ho mám?

A já ji provedla procesem znovuzrození duše do těla; „dovtělení duše do lidského, pozemského těla“

Položila jsem své ruce na její tělo. Naladila se a nechala prostor k tomu, ať mluví její tělo. A ono si začalo vzpomínat. Slzy se tiše kutálely po spáncích. A srdce se začalo otevírat.

A najednou to tam přišlo, to hluboké AHA, ne logické, ale tělesné.

Hlavou to lze jen těžko chápat a porozumět tomu, co se děje.. Ale tvá duše, tvé srdce si to pamatuje. To tiché vědění, že když se duše vtěluje, nese si s sebou světlo. Že se neztrácí napojeni na Zdroj, že se neztrácí spojení s tím, co nás přesahuje.

A tady je právě to místo, ten bod, kdy jsme byli od Zdroje odpojeni. Hned v porodnici, kdy nás po narození odstřihli od naší placenty. Kdy nestihly doputovat naše kmenové buňky z placenty do tělíčka, aby nás po celý život vyživovaly a vedly. A my se pak snažíme, hledáme a cítíme se ztracené…. Najednou upadáme do zapomnění.

Duše si vzpomněla.

Napojení na Zdroj nezmizelo. Jen na chvíli utichlo spojení.

Žádná duše se neztrácí, Žádné světlo nezhasíná.

Jen někdy potřebujeme někoho, kdo nás na to znovu jemně upozorní. Kdo vytvoří bezpečný prostor, kdo se dotkne, kdo připomene.

A přesně to se stalo dnes. Když pak žena prošla procesem „dovtělení duše do těla„, přiměla jsem ji udělat kotrmelec :), aby se to vše ukotvilo a zvědomilo v těle. Ona se na mě pak podívala a říká mi:

Ty jsi Láska. Božská Láska.

Zatajil se mi dech. Polila mě vlna veliké vděčnosti. Zrcadlila mi to, co sama někdy zapomínám naplno přijmout. A zároveň někde v hloubce to moc dobře vím.

Jméno duše, které nosím a používám, mé jméno duše LADIA, není žádná náhoda. Znamená totiž Božskou lásku, Čistou duši. A ve spojení s Lucií, což je světlo a světlonoš 🙂

Byla jsem vděčná, dojatá a svobodná.

Tělo chce tančit, když si vzpomene na Světlo

Měla jsem chuť tančit, smát se, vlnit se. A tak jsem to udělala a pozvala ženu, ať se přidá. Byly jsme jak 2 malé holky na rozkvetlé louce, bezstarostné, usměvavé a šťastné.

Naše těla se pohybovala jak chtěla a potřebovala, bez přemýšlení, jen plynutí, dech a radost. V tu chvíli, což jsem zjistila až později, mi žena, co byla u mě ráno poslala zprávu: „Jsi nejbožštější“.

Rozesmálo mě to. Přesně v tu chvíli, kdy jsme tu tančily a radovaly se znovupropojení se Zdrojem.

Zároveň se to ve mně usadilo, jako další střípek mé osobní mozaiky a vzkaz od Zdroje:

Jsi tam, kde máš být.

Mezi Nebem a Zemí. V tanci, doteku, v posvátém prostoru mezi vtělemín a vzpomínkou.

Terapie pro ženy jako návrat domů

Vnímám v sobě napojení na Zdroj a zároveň hluboké propojení se Zemí, se Šamankou ve mně. Jsem mostem mezi světy a mé ruce to vědí.

Každé ošetření, každý můj dotek, který nabízím, není jen terapie v běžném slova smyslu. Je to terapie pro bytosti, které volá jejich vlastní duše.

Terapie, která vytváří prostor pro návrat k sobě. Terapie, která nese otisk buněčné a duchovní obnovy.

Dotek jako brána k buněčné a duchovní obnově

Není to jen masáž, není to jen technika. Je to posvátný návrat.

Dotek, který připomíná.

Dotek, který obnovuje zdraví a harmonii.

Dotek, který říká:

Jsi celá.

I se slzami, stíny i svým Světlem, silou a moudrostí. Není čeho se bát.

Ženy ke mně přicházejí unavené, vyčerpané a přetížené. Ztracené samy v sobě. A já jim tak rozumím, moc dobře je chápu, já jsem tam byla totiž taky.

Vím, jaké to je být silná a přitom na dně. Pečovat o děti, partnera, podnikaní, rodiče… a zapomínat na sebe.

Proto, když položím ruce, nepřináším techniku.

Přináším prostor.

Tvoje tělo mluví. Tvoje duše volá. Slyšíš je, vyslechneš je?

Možná se teď v tobě něco pohnulo. Možná, že cítíš jemné mravenčení, anebo se ti tělem rozlévá klid.

Možná se ti chce plakat, pociťuješ nárůst nevysvětlitelného vzteku.

Možná se ti chce tančit. A nebo všechno dohromady. 🙂

Vše je v pořádku, Ty jsi v pořádku.

To je tvá paměť, tvá duše si vzpomíná a volá po tvé pozornosti. Slyšíš ji? Vyslechneš touhu znovu se propojit, spočinout v bezpečí, znovu obnovit energii a moudrost svého těla a duše?